Farnost
Laškov

Nanebevzetí Panny Marie

Laškov - historie
|Pěnčín - historie kaple
|
Krakovec - historie kaple
Menu:
Počítadlo

Historie kaple na Krakovci

Panství Krakovec spolu s horou „Světinou“ patřilo králi Jiřímu z Poděbrad, který je daroval v roce 1460 pánům z Bařic. Král Vladislav II. Jagellonský v roce 1497 potvrdil darovací listinu krále Jiřího z Poděbrad a zapsal pánům z Bařic tvrz a ves Krakovec s jejich příslušenstvím v desky zemské. Posledním držitelem Krakovce z tohoto rodu byl Havel Chudobín z Bařic, který podle Wolného v roce 1516 založil pro sebe a svou čeleď kapli v Krakovci. (Farní kostel byl v Bohuslavicích.) Havel Chudobín z Bařic zemřel před rokem 1539. V roce 1539 darovali poručníci jeho dítek horu „Světinu“ obci. Můžeme se jen domnívat, že Havel Chudobín z Bařic byl pochován v kapli v Krakovci.

V roce 1539 koupil panství Krakovec rod Bítovských ze Slavíkovic. Po smrti Hynka Bítovského ze Slavíkovic (+1578) bylo panství Krakovec prodáno poručíkem jeho dětí Vilémem Bítovským ze Slavíkovic (+1595) Janu ml. Ze Zástřizl. Podle V. Houdka má rod Bítovských náhrobky v kostele v Moravičanech. To znamená, že v kapli v Krakovci nebyl nikdo z rodu Bítovských pohřben.

Janu ml. Ze Zástřizl bylo panství pro účast na stavovském povstání konfiskováno. Na návrh kardinála Františka z Dietrichšteinu bylo roku 1625 darováno městu Mikulovu. V r. 1657 koupil panství od Mikulova kníže Ferdinand z Dietrichšteinu (prasynovec kardinála Františka). Tento ale již v roce 1661 je prodal Marku Lubetichovi z Capelletu, který zemřel 2.5.1676. V matrice fary Bohuslavice, kam Krakovec patřil, zápis o jeho úmrtí není. Možná zemřel v Malém Ořechově, který také vlastnil. Panství zdědil jeho syn Matyáš Fr. Lubetič z Kapelletu.

Matyáš Fr. Lubetič z Kapelletu prodal roku 1682 panství Malý Ořechov. V letech 1682 – 1686 postavil opět na hoře „Světině“ kapli, která byla zasvěcena sv. Antonínu Paduánskému. Nová kaple tak nahradila starou a sešlou kapli z roku 1516 a důstojně reprezentovala majitele nejkrásnějšího panského sídla v širokém okolí, jímž bezesporu renesanční zámek v Krakovci byl.

Při kapli se mělo utvořit bratrstvo 33 šlechticů a 63 šlechtičen ke cti a chvále P. Ježíše a blahoslavené Panny Marie. Jeho úkolem bylo konat dobré skutky, modlitby atd. Počet 33 šlechticů a 63 šlechtičen byl zvolen na památku let P. Ježíše a Panny Marie. Papež Inocenc XI. Brevem (breve = stručný papežský list) ze dne 30. září 1686 udělil bratrstvu odpustky. Podle nadační listiny z 22. prosince 1686 činila nadace 300 zl.

V rodinném archivu Sylva-Taroucců, uloženém v Moravském zemském archivu v Brně, se dochovala starobylá kniha pergamenových rukopisů (kodex) s latiským nápisem:

ALBUS CONFRA TERNITATIS JESU ET MRARIAE TRIGINTA TRIUM VIRORUM NOBILIUM ET SEXAGINTA TRIUM NOBILIUM FAEMINARUM IN HONOREM TRIGINTA TRIUM ANNORUM REDEMPTORIS NOSTRI ET SEXAGAGINTA TRIUM EIUS BEATISSIMAE MATRIS ERECTA ET CONFIRMATA 1687.

VZNEŠENÝM BRATRSTVEM JEŽÍŠE A MARIA TŘIATŘICETI UROZENÝCH MUŽŮ A TŘIAŠEDESÁTI UROZENÝCH PANÍ NA POČEST TŘIATŘICETI LET NAŠEHO VYKUPITELE A ŠEDESÁTI TŘÍ LET JEHO NEJBLAŽENĚJŠÍ MATKY POSTAVENA A POSVĚCENÁ 1687.

Kniha, která má 48 stran, obsahuje seznam členů tohoto bratrstva i s jejich erby.

Roku 1691 koupila panství Marie Rosalie hraběnka z Proskova, rozená z Thurnu. Roku 1712 prodala panství Antonínu Dominiku Vinklerovi z Vinklelsberku, který je spojil s panstvím Čechy pod Kosířem.

Možná, že časté změny majitelů panství a přenesení sídla panství do Čech pod Kosířem, byly příčinou, že se bratrstvo nepodařilo naplnit.

Ještě roku 1763 udělil papež Kliment XIII. Brevem ze dne 30. června plnomocné odpustky všem, kteří na svátek svatého Antonína 13. června od prvních nešpor do západu slunce navštíví kapli a splní obvyklé podmínky.

V roce 1784 byla Krakovec přifařena do Laškova, kde byla nově osazena fara, i když štolu (odměna za církevní úkon) platila do roku 1848 bohuslavickému faráři.

Za císaře Josefa II. Byla dotace kaple zkonfiskována, kaple zrušena. Od té doby chátrala. Dobový tisk z konce minulého století o ní píše: „Dnes je z ní úplná zřícenina, zasazená malebně jako červená skvrna do jehličnatých lesů.“

P. Max Vymazal, farář v Laškově, popisuje stav kaple v roce 1891 takto“ „Fakticky je kaple teprve asi 50 let bez střechy a přenechána úplné zkáze. Zdi i kopule ukazují velké trhliny, freskové malby většinou již odpadly, jenom na stěnách ještě jsou malby jakž takž zachovány, arci hrozně poškrábány, i deštěm poškozeny. V první polovici tohoto století odnesena okna, kamenné pažby okenní a jiné tesané kameny vylámány, dlažba odnesena, zvon prý prodán, hrobka vyloupena, její klenutí se pak časem zhroutilo. Železná vrata odnesena do krakoveckého zámku. Je to pravý obraz spuštění, jaký kaple ta dnes poskytuje – a snad zakrátko zřítí se kopule, v níž dávno již bují břízky a různé křoví.“

Ke konci minulého století chtěl kapli opravit hrabě Sylva Taroucca. Ke kapli nechal navozit cihly a písek. Ing. Souček z Prostějova vyhotovil v prosinci 1899 výkresy a technickou zprávu na opravu kaple. Ze zprávy cituji:

„Je skutečně s podivením, že stavba vystavená tak dlouho zhoubným vlivům povětrnosti zachovala se ještě, pokud stability se týče v nynějším stavu. Na klenbách otvorů, které zaklenuty jsou jen na ½ cihly, jeví se sic trhliny, toto porušení však přičísti více násilnému vylamování kamenných venýřů (zárubní), báň sama jeví pouze jen na dvou místech trhliny, a to nad hlavním vchodem a nad pravým bočním oknem. Trhliny tyto staly se jen následkem sednutí zdiva nad špatnou klenbou těch otvorů, opěrné zdi samy založeny pouze na skále, nejeví žádné poruchy a vzdorují tlaku báně.

Zdivo i klenba provedeny byly z cihel velmi dobře pálených a malta musela být dobře zpracována, cihel vymoklých jeví se poměrně velmi málo.

Kaple sama dle mého náhledu má dosti značnou uměleckou cenu. Zvláštní forma půdorysů výklenky, činí dojem smělosti, pozorovateli zdá se, že mohutná báň vznáší se na slabounkém podstavci.

Malby pokud zachovány jsou, svědčí o bývalé nádheře vnitřní výzdoby, zdají se býti výtvorem některého vlašského umělce, malba stropu zvlášť nasvědčuje, že štětec byl veden rukou mistra…“

Oprava kaple se neuskutečnila, protože hrabě se nedohodl s obcí. Obec se urazila, že jí nic předem neoznámil, ač kaple stála na obecním pozemku.

V červenci 1922 přijel ke kapli olomoucký arcibiskup Dr. Antonín Cyril Stojan (22.5. 1851 – 22.9. 1923), který chtěl kapli opravit. Vlastní oprava se však neuskutečnila, zřejmě v důsledku arcibiskupovy smrti.

P. Albín Odrážka (9.5. 1888 – 28.11. 1974), rodák z Laškova, při návštěvách rodiště vybízel na kázáních farníky k opravě kaple. Také tisk v letech 1925 – 1930 vyzýval k opravě kaple.

V roce 1933 po žních se začalo s opravou zříceniny kaple. Oprava byla zadána veřejnou soutěží zednickému mistru Jar. Křupkovi z Přemyslovic.

Nejdříve bylo postaveno lešení kolem kaple. Nato byly doplněny vypadlé cihly v klenbě, vyměněny vymoklé cihly v římsách. Klenba byla zvenčí stažena železnými pásy. Cihly na klenbě byly očištěny, vyspárovány a zality betonem. Po skončení zednických prací byla kopule zastřešena osmidílně ve shodě s ortogonálním půdorysem. Jako nejvhodnější krytina pro složitý plášť střechy byl zvolen zinkový plech.

Do hlavního vchodu kaple byla zazděna původní železná brána, která byla uschována v zámku v Krakovci. Novými dřevěnými dveřmi byl opatřen vchod do sakristie.

Kronikář obce, pan Josef Trnka z Krakovce čís. 40, v roce 1933 v kronice obce zaznamenal:

„Tím byl uskutečněn dávný sen občanů, že tak stará historická památka bude uchována aspoň zajištěním klenby a střechy na ní.

Na konec ještě s povděkem musím vzpomenuti, že při hlasování v obecním zastupitelstvu, když se jednalo, zda zajistit a opravit klenbu, všichni členové, bez rozdílu vyznání, byli pro opravu. Tím ukázali, že mají pochopení pro zachování historické památky kaple sv. Antonína, patrona naší obce.

Celková oprava kaple stála obec dle rozpočtu 29.000 Kč. Jelikož obec hotových peněz neměla, pořádána na základě povolení Zemského úřadu veřejná sbírka na okresech Litovel, Olomouc a Prostějov.“

Koncem dubna 1945 byla v Bohuslavicích sloužena novéna (devítidenní pobožnost) ke cti a chvále sv. Antonína Paduánského. Kostel byl každý večer plný. Na této pobožnosti byl učiněn slib, že farníci budou šířit úctu k sv. Antonínovi a spolu s laškovskými farníky se postarají o obnovu kaple sv. Antonína Paduánského v Krakovci. Za týden mezi sebou vybrali bohuslavičtí farníci 117 000 korun, které darovali na tento úmysl. Hned po válce v Bohuslavicích shromáždili 153.519 korun, které, bohužel, zůstaly vázány v záložnách v Rakové a na Hačkách.

Po skončení války plnili bohuslavičtí farníci svůj slib a spolu s laškovskými farníky vypravili v červnu 1945 na pouť ke sv. Antonínovi z každé farnosti průvod. V Krakovci se oba průvody spojily a společně šly na Světínskou horu. V čele jela Selská jízda, za ní šly krojované spolky a poutníci z jednotlivých obcí obou farností.

V květnu 1949 občané Krakovce upravili cestu na horu Světinu, aby auta s materiálem mohla vyjet až ke kapli. Začátkem září 1949 se začalo s opravou kaple. Opravu prováděl stavitel z Olomouce. Za pomoci občanů z Krakovce, kteří zdarma pomáhali při opravě kaple, byly do poloviny listopadu opraveny vnitřní omítky. Ke konci tohoto roku přišlo z Okresního národního výboru povolení na sbírky pro opravu kaple sv. Antonína v Krakovci.

Za předsednictví P. Antonína Jemelky a dozoru Památkového ústavu byla kaple opravena v letech 1949 – 1955 nákladem 1200000 korun podle plánů, které vypracoval architekt Klaudius Madlmayer. Bylo opraveno zdivo, omítky, klenba, dány nové dveře, okna, nová dlažba, postaven nový dřevěný kůr a nový mramorový oltář. Nástěnné malby restauroval akademický malíř Vokolek. Tak byla zachráněna vzácná památka před zkázou.

Od roku 1955 do roku 1992, kromě nátěru střechy, se jiná oprava kaple neprováděla. V letech 1992 – 1993 byla díky panu starostovi Antonínu Ševčíkovi opravena fasáda kaple, která nyní svojí bělostí září do dalekého okolí.
Kalendář akcí:

Myšlenka dne:
Pro dnešní den nebyla nalezena.

Modlitba měsíce

Modlitba k Andělovi pokoje

Anděle pokoji,
zachraň mne v potřebě,
nauč jak sohlasit
se světem
a s sebou…
se slabostí,
s malostí,
s údolími stínu,
se spravedlivým hněvem,
s námahou odpuštění…
Prosím, chyť za rukáv,
hrnu se, abych splatil
stejnou minci,
přidal s nádavkem
ještě par třísek,
zlostí na roznícení,
ďáblu na oharek.
Snadněji mluvit: „Dobrem
je třeba překonávat zlo“,“
než hořčičné zrnko
ze všedního chleba
vylouskat, i když bolí,
nebo´t všechno „živě“…
Buď na moje rány
kojící olivou.

Čtení na dnešní den:
Pro dnešní den nebylo nalezeno.
Přihlášení:
 
 
Přihlásit
Copyright © 2009, Farnost Laškov | Created by Soft System