|
Pro zamyšlení:
"Neprosím o štěstí na zemi, jen ať mi občas zasvitne Tvé světlo, abych poznal Tvé ruce, Pane, a mohl tušit Tvou lásku"
Víra ve vzkříšení mrtvých potřebuje vysvětlení. Slova jsou opotřebovaná. Skutečnost nového života, spočívá ne ve slovech a v tom všem, co o těch věcech říkáme a čteme.
Věčný život není pouze v prodloužení života, který známe, ale jiný život, mimo prostor a čas. "Zmrtvýchvstání" není "probuzení z hrobu". "Seje se v porušení, budí se ve vznešenosti" (1Kor 15,42) Kristus naše smrtelné tělo přizpůsobí tělu své vznešenosti" (Fil 3,25).
Držíme se řečí Písma a liturgie, která to tajemství opatruje. Říká "Věčný pokoj a věčné světlo": zemřelí jsou "v ruce Boží" /Mour 3,5/. Jsou "V pokoji" /3,3/, jsou u "Pána" /1Tes 4,18/. Smrt je "návrat do domu Otcova" /Jan 14,2/. Ale nyní vidíme "V zrcadle a záhadě" /1 Kor 13,12/. Víra neodpovídá na naše zvědavé otázky, "jak" to bude s životem po smrti.
Jak se tedy připravíme na smrt? Realismem a uvážlivostí, jak nás učí dopis Jakubův: "Nyní tedy, jak říkáte: dnes nebo zítra půjdeme do města a setrváme tam rok. Budeme dělat obchody a vydělávat. Lidé, kteří nevíte, co přinese ráno! Vždyť co je váš život? Jste dýmem, který je chvilku vidět a pak zmizí. Místo toho máte říkat: Bude-li Pán chtít, budeme zítra to nebo ono dělat" (4, 13-15).
Kdo se připravuje na smrt, žije v bděle přípravě povstat a jít naproti svému Pánu.
Křesťan žije v naději na světlo, ne pouze ve strachu před temnou branou. "Bůh je světlo a není v něm žádná temnota" (1Jan 1,5).
|